Zrovna probíhá ceremonie na uvítání nového dne. Město pulzuje spiritualitou a energií všeobecně. Lidé jsou veselí a provádí svůj každonenní rituál - koupání se v Ganze. Je to fascinující pozorovat ten ruch a být toho součástí. Tolik vůní! Tohle město prostě nikdy nespí, není divu, že jej hinduisté a budhisté prohlašují za svaté. Zaplavuje mne radost, že těch 918 ujetých kilometrů z Dillí až sem na koloběžce nebylo jen tak.
Chvílemi mám pocit, že se tu od starověku nic nezměnilo. Kdybych nepostřehl, že 300 metrů ode mě za rohem je krámek s mobilními službami, tak bych tomu fakt věřil.
Vždycky jsem si přál tady jednou být, zažít tu atmosféru na vlastní kůži a nikdy by mě nenapadlo, že tu na sebe budu jednou poutat pozornost se svou červenou koloběžkou.
Vzpomínám na Amazonku z minulého roku... Nedá se to úplně srovnat, ale přesto zapřemýšlím nad tím, že lidé tady v tomto místě si té řeky váží. Váží si tohoto místa, a tak lze vidět, jak pracně čistí okolí své řeky a okolí budov. Vidím odpadkové koše, což je vůbec poprvé. Ty jo, je tu fakt čisto!
Zůstávám tu dva dny a pak nasedám zase na koloběžku a uháním směr Nepál. Ta horka se tu nedají vydržet. 50 stupňů je už moc. Zdolávám svou první tisícovku a ocitám se ve městě Gorakhpur. Jsem 95km od hranic s Nepálem.
Článek sepsal Marek Jelínek http://kamazdojedeme.cz