Druhý den
Ráno svítí slunce a my v klidu snídáme, až kolem půl deváté se opět vydáváme na cestu. Procházíme kolem Špindlerovy Boudy a začínáme potkávat větší a větší skupiny převážně polských turistů.
Pod Malým Šišákem je poměrně hodně sněhu, a tak kolem nás projíždí i běžkaři. V jedenáct hodin jsme u Poledního kamene, kde stejně jako ostatní volíme menší přestávku se svačinou.
Odtud pokračujeme po Cestě česko-polského přátelství a pod námi se nám naskýtá úžasný výhled na Velký a později i Malý staw. Je krásně, a tak je vidět daleko do Polska. Jsme asi v nejnavštěvovanější části pohoří, a tak není divu, že je kolem Luční Boudy opravdu rušno.
Poučení z předchozího nezdaru
Do dnešního přístřešku bychom chtěli přijít jako první, a tak nám cesta na Klínovky rychlejším tempem trvá slabou hodinu. Podařilo se a novou útulnu máme pro sebe.
Horský pramen, dřevěné lavice, prosklené čelo s výhledem do údolí, proti betonu před chatou si připadáme jako v hotelu. Jediné, co nám chybí, jsou dveře, ale to během chvíle řešíme bivakovacím pytlem. Vaříme si večeři, doděláváme videa a těšíme se na západ slunce.
Bohužel se ale od Pece žene velký mrak, který s sebou přináší i déšť. Zalézáme do přístřešku a sledujeme rychle plynoucí mračna nad údolím, zjišťujeme, že se na hory žene silný vítr a bouřka. To nejhorší by nás mělo minout, ale pro jistou jistíme nouzové dveře prkny a kameny. Nafukujeme karimatky a zalézáme do spacáků, ve kterých je nám příjemné teplo, a tak jen posloucháme, co na nás Krakonoš chystá a pomalu usínáme.
Co to bylo?
Hodinu po půlnoci nás všechny budí velká rána. Venku bychom teď být nechtěli, slyšíme déšť a silný vítr, který nám v nárazech buší do střechy. Provizorní dveře stále drží, a tak jediné nad čím přemýšlíme je plánované vstávání o půl páté, přeci jen mělo by to cenu do takového počasí?
Mlhavé ráno
Vstáváme před budíkem, nějako jsme už nemohli spát, a i proto se rozhodujeme, že opravdu vyrazíme, i když to venku moc hezky nevypadá. Mrholí a je velmi hustá mlha, alespoň konečně pořádně vyzkoušíme bundy, říkáme si.
Mokrým sněhem stoupáme k Chalupě na Rozcestí a dál po asfaltu k Výrovce, počasí je stále stejné. Za Výrovkou potkáváme podobné sněhové mantinely jako první den, ale tyhle jsou mnohem větší a díky mlze působí impozantně.
Počasí nám nepřeje
Za Luční boudou vstupujeme do Úpského rašeliniště. Jdeme sněhem a po tyčích, bez kterých bychom díky mlze brzy sešli z cesty. Pramen Úpy míjíme po dřevěné lávce, na jejímž konci nás čeká nemilé překvapení. Díky vyšší teplotě a nočnímu dešti se sníh proměnil v břečku, která nám v některých místech sahala až po kolena. Víme, že do cíle to není daleko, a tak se se snažíme místem co nejrychleji proběhnout.
O chvíli později už jsme u Slezského domu. Silně fouká, a tak nasazujeme kapuce a šlapeme poslední a nejvyšší kopec – Sněžku. Vítr valí mraky přes kameny, které lemují naši cestu. Přidržujeme se řetězů a už stojíme na vrcholu hory, Česka a zároveň i naší expedice! Díky kluci!
Děkujeme za podporu
Závěrem bych chtěl poděkovat programu DofE a Středisku volného času v Trutnově za možnost a podporu v realizaci naší výpravy.
Firmě HUSKY, která nás dovybavila. Batohy a bundy nám ulehčili a zpříjemnili putování. Spacáky a karimatky nám přes noc umožnili nabrat sily do dalších dní.
Výpravu do Krkonoš můžeme jedině doporučit, a to zejména v jarních měsících, kdy hory ještě nejsou tolik plné. Mějte se všichni krásně a přeji hodně parádních zážitků!
Sepsal Honza Cohorna
IG - https://www.instagram.com/honza.cohorna/
Další účastníci expedice:
Michal - https://www.instagram.com/michalmaryska1_photos/
Radim - https://www.instagram.com/r.k.kenzee/
Přečti si první díl
