Počkat, počkat, ale oni tu mají Western Union. Volám mamce s tím, že potřebuji pomoc, že potřebuji aby vybrala peníze, co jí pošlu na účet a poslala mi je sem. Mamka je zlatá a tak běží do banky a skládá peníze v Prachaticích - za minutu je vybírám v Khorogu v Tádžikistánu. Jak ten dnešní život máme easy! Cestou do Bartangu ještě potkávám Aydara a po několikáté tak zažívám Pamírskou pohostinost a ochutnávám domácí Plov s domácí samohonkou. Nakonec u něho trávím tři dny, místní strava mi totiž nedělá fakt dobře...
O údolí Bartang jsem toho slyšel hodně, třeba to, že kolikrát není absolutně možné jí projet, ať tam v žádném případě nejedu sám a také to, že je to 400 kilometrů bez benzínu. Proto kupuju zásoby jídla, benzínu a vyrážím vstříc dobrodužství! Po pár kilometrech podél řeky Bartang mě ale zastavuje první velký sesuv půdy. Už se ho snaží odstanit týden, ale mám štěstí, prý za půl hodiny bude hotovo. Čekám… půl hodiny, hodinu, hodinu a půl. Poslední část se nedaří vůbec uklidit, protože pokaždě se každou chvílí opět uvoňuje kamení a padá na cestu. Bagr jede na stranu a Tádžikové na mě volají že teď přichází moje chvíle! S pomocí 4 chlapů motorku dostáváme přes zával a já tak můžu pokračovat dál! 400 kilometrů opuštěnými horami, kdy cestu kolikrát úplně zatopí řeka, či ji úplně celou vezme. Vše projíždím a nepřipouštím si, že by se mohlo něco stát! Až mě zastavuje místo, kde cesta není vůbec, jen tu teče rozvetvená prudká řeka. Cesta navazuje až za nějakých 300 metrů vody a kamení. TO BUDE PRDEL! Celé místo procházím a hledám cestu! Zapínám Gopro a jdu na to! První nejtežší brod překonávám a přes kameny skáču s motorkou pěkně pod plynem! Já to dal! Teď už mě nic nezastaví! A mám pravdu, dalších 200 kilometrů horami už na mě čekala jen krásná utažená cesta s neuvěřitelnými výhledy a naprostou svobodou! Po dvou dnech se vracím zpět na M41!
Dokončuji takovou osmičku přes Pamírské hory a přes Khorog pomalu pokračuji až do Dušanbe. Cesta je příšerná a plná velkejch kamenů, který téměř nejsou vidět a já těsně před tím něž vjedu zpět na silnici trefuju fakt velkej kamen… kolo prázdný. Při vyměně duše objevuji docela velkou prasklinu v ráfku… to není dobrý! Ale nějak snad do Dušanbe dojedu, kde to najdu někoho kdo umí svařit hliník. V Dušanbe se ubytovávám v Oáze všech cestovaletů v hostelu Green House a vyrážím k mechanikovi který je hned poblíž. “Bez prablema” vykřikuje když mu ukazuju prasklinu. “Zavtra všo charašo”. A tak jak řekne, tak to je! V Dušanbe navíc nacházím nový objektiv pro můj Sony a tak můj pobyt v Dušanbe označuju za veleúspěšný!
Do Uzbekistánu to je z Dušanbe už jen kousek přes Fánské hory, kde si dělám odbočku k Sedmy jezerům! Křišťálově čistá voda v sedmy po sobě jdoucích jezerech vytvořených jednou řekou. Voda je tu tak průzračná, že vidím z břehu bez problémů do pěti metrové hloubky. Kdo sem pojede tak tohle místo prostě nesmí vynechat!
Sepsal Ondřej Vlk
Přečti si další díly:
Ondřej na cestě do Magadanu - část 1.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 2.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 3.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 4.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 5.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 6.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 7.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 8.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 9.
