Docela dlouho jsem přemýšlel, jaký stan si na cestu vezmu s sebou. Nejen že jsem potřeboval něco malého ve skladném balení, ale zároveň jsem si chtěl vzít kvůli náročnosti a délce cesty stan opravdu pohodlný. Potřeboval jsem v něm mít prostor pro pohodlné převlečení, spánek, přirozené sezení, práci a také si jsem chtěl mít možnost dát do stanu věci, které jsem měl s sebou a nechtěl jsem je nechávat venku u motorky.
Zároveň mi přišlo zbytečné utrácet nesmyslné částky, a proto jsem si vybral stan Beast 3 od Husky. Na základně mých předešlých moto cestovatelských zkušeností vím, že stan pro dva, je na motorku ideální přesně pro jednoho cestovatele. Večer se převlečete, oblečení na motorku a helmu dáte do stanu a hned tam není žádné místo. I proto jsem si vzal stan pro tři osoby. Balení se totiž od velikostně menšího pro dva moc nelišilo a já si tak mohl užít mnohem víc prostoru ve stanu, ve kterém jsem trávil vcelku i dost času. Mimochodem nakonec se i to jedno místo navíc časem osvědčilo, když jsem s jedním Švýcarem sdílel stan na Afgánských hranicích přímo u řeky Panj.
Asi nejvíce musím vyzdvihnout ale něco úplně jiného než prostor. A to řešení, jakým způsobem se stan skládá a zase rozkládá. Tohle totiž po náročném dni na motorce a pěti stech kilometrech v Kazašské stepy vážně oceníte. Postavit stan za 3 minuty pro mě už nebyl problém a já se mohl hned zabydlet, převléci a uvařit si dobrou večeři z pytlíku při západu slunce. A co se týče ranního balení byl to vždy podobný obrázek jako večer, jen s tím rozdílem, že to bývá vždy o poznání složitější. Hlavně v tom, že věci se vždycky tak nějak podezřele zvětší. To ale naštěstí není problém u tohoto stanu, jelikož Husky má skvěle vymyšlený obal, který je dostatečně velký a když do něj stan vměstnáte, tak pomocí stahovacího systému dosáhnete původních malých rozměrů balení stanu.
A co se týče kvality stanu za přijatelnou cenu? Obrázek si můžete udělat sami. Ujel jsem 20 332 kilometrů v opravdu náročných podmínkách. Také jsem v nich často i spal. Déšť? Žádný problém. Silný vítr uprostřed Mongolské stepy? Duralové skládací tyčky si s ním poradily na jedničku. A i když jsem se nevyspal kvůli větru ideálně, stan ho přežil v pohodě. Ke stanu jsem se nechoval úplně předpisově, a přesto i po mé 72 dní dlouhé cestě vypadá stejně. Skoro jako kdybych vyrazil na dovolenou do kempu v Chorvatsku. Jedinou malou výtku mám ke kolíkům, které moc v zemi nedrží a lehce se ohnou, proto doporučuji ke stanu dokoupit ploché kolíky do písku.
Malé shrnutí na závěr? Za stan jsem zaplatil něco přes 4 tisíce korun a za ty peníze si troufnu říci, že mi na cestě zahrál hodně muziky. A co je nejlepší? Můžu ho využít bez problémů i na své další cestě.
Článek byl sepsán ve spolupráci s Ondřejem Vlkem.
