Servisní den pro nás znamená, postarat se, aby vše fungovalo jak má a udělat údržbu. Jako první je to servis kol, kde je třeba očistit a promazat řetězy, zkontrolovat tlak v pneumatikách, zkontrolovat a seřídit brzdy, které dostali zabrat, projít a dotáhnout závity a tak dále. Následuje velké prádlo, protože v kempu je pračka se sušičkou a po týdnu už je to třeba. Občas samozřejmě něco přemáchneme v ruce, ale při tom jak se děti zvládnout zamazat i během hry na hřišti to pochopitelně nestačí. Necháváme na sluníčku vyvětrat spacáky a v neposlední řadě je třeba dobít veškeré elektrické přístroje. V poledne se rozhodujeme, že nakonec přecijen něco ujedeme a rozdělíme si následující den na dva pohodové. Strávíme s klukama 2 hodiny na velkém hřišti, kde se můžou vyřádit a pak míříme podle řeky do turistického centra Salzburku. V turistických místech se příliš nezdržujeme, tak koupíme klukům zmrzku, kterou po nás při každé příležitosti striktně vyžadují a pokračujeme pryč z centra.
Je sobota odpoledne a stezka podle Salzachu je plná lidí. Salzbugu se říká Brána do Alp a o tom se právě máme možnost přesvědčit. Tuhle stezku si stále ještě pamatujeme, ale i tak nám štíty Alp rostoucí před námi vyráží dech. On ten sníh na vrcholcích to dělá tak nějak více kouzelné a k tomu modrá obloha a slunce. Po rovině podle vody se bohužel nedá jet věčně a tak je opět potřeba vystoupat i pár kopečků. Nejvtipnější situace nastává, když nás Olík plný síly po odpočinkovém dopoledni předjede do ostrého kopečka a řekne počkám na vás nahoře. Náš dnešní kemp je za hotelem, který je k našemu překvapení zavřený. Jsme tam jediní hosté, ale co je pro nás hlavní sprchy a záchody tam jsou a navíc pořádně vyhřáté. Stan si stavíme mezi stromky u lavičky, abychom se mohli zase jednou najíst u stolu. Nikde nikdo, ani v hotelu ani v campingu. Jediný kdo tam s námi je je traktor. Ten u nás asi po hodině zastaví, vyleze pán s kloboukem a s úsměvem řekne dvacet euro. A je to vyřešeno, evidentně otevíráme kempovou sezonu. Když večeříme, tak nad vrcholky zapadá sluníčko dělá se pořádná zima. Ještě rychlosprcha a po vykoupání zlézáme do spacáků.
Ráno na louce je dost chladné, ale na to už jsme si při brzkém jaru docela zvykli. Ani dnes nemusíme nikam spěchat, ale chceme být v kempu trochu dřív a užít si den na cestě a hezké počasí. Projedeme město Gollein a hned po ránu nás čeká prudké stoupání k Pass Lueg. Od naší minulé cesty z něj máme vcelku obavy, ale nakone to není tak hrozné. Je neděle, takže po silnici průsmykem k hradu Werfen, není tak hrozný provoz. Přestávku si dáváme cestou u Stegenwaldu, kde svačíme a vyhříváme se na jarním sluníčku jak hadi. Protože jsme klukům slíbili hranolky, které jsou hlavně pro Olíka jednou z motivací ke šlapání, tak se snažíme zahlédnout ve vesnicích okolo něco otevřeného. Bohužel nám dojde, že je neděle a to mají v Rakousku všechny obchody zavřeno. Klukům zastavujeme na hřišti za Werfenem, kde sice jsou jen dvě houpačky a skluzavka ale oni se tady až neuvěřitelně vyblbnou. Olík se učí hvězdy a přemety podle kluka, který si je tu trénuje a Vojta vymýšlí hlouposti s hopačkou. Výhled je odtud naprosto perfektní a tak točíme zase jedno z našich denních videí. Dojíždíme do Bischofshofenu s jistotou a reputaci u Olíka zachrňuje otevřený kebab. Teď už to máme opravdu jen pár kilometrů ke Gasthausu v Sankt Johann im Pongau. Sluníčko stále krásně hřeje a my se snažíme užít si dnešních slunečních paprsků protože dle předpovědi jsou na dlouhou dobu poslední. Večer probíráme fotky, třídíme, tvoříme videa a kluci usínají u pohádky. Nad horami se už od odpoledne sbírá oblačnost a teplota výrazně klesá a my s obavami sledujeme jak sluníčko mizí a přemýšlíme co nám přinese zítřek.
Pokračování příště...
Článek sepsali Berkovi Na Kolech
