Dopravu jsem domlouval asi 14 dní zpět s agenturou, která mi posílala před dvěma lety motorku z Irkutsku do Moskvy. Na místo přijíždíme v 9:03 a už na nás čekají. Vypustit benzín, zvážit motorky, zabalit ostatní věci stranou a motorky mohou jet rovnou do vlaku. Vlak dnes opouští Moskvu a ve středu dorazí do Irkutsku - cena? 23500 rublů, tedy asi 8400 korun. To je za 6000 kilometrů skoro zadarmo. V 10:01 odcházíme zpět na hotel. To byla rychlost! Teď už jen koupit jízdenky na Transibiřskou magistrálu a Sibiřská část cesty může začít!
Motorky odjeli do Irkutsku a my odcházíme zpět na hotel sehnat lístky na Transibiřskou magistrálu, které chceme koupit přes internet. Cena není nijak závratná, ale horší je ta představa opět strávit ve vlaku 82 hodin, které jsem již absolvoval dva roky nazpět a tak koukáme o kolik moc dražší bude letenka Moskva - Irkutsk. HA! Je ještě levnější než vlak!
5-ti hodinový večerní let z Moskvy není úplně příjemnej - velký turbulence, ani minuta spánku a časový posun znamená, že v Irkutsku kde je tou dobou je 8 hodin ráno nevycházím z letiště v úplně nejlepší formě. Ale co! Jedem pro motorky na nádraží, kde už na nás opět čekají. Vše přijelo v nejlepším pořádku, motorky jsou celý a věci, které jsme měli bokem jsou taky na místě! Tuhle společnost můžu doporučit všema deseti! Rychle se převlíct, vše opět naložit na motorku, rozloučit se s Lily a Ivanem a můžem vyrazit směrem na sever a užít si první Sibiřský kilometry!
Míříme na šamanský a bájný ostrov Olchon. Cesta z Irkutsku je celkem nuda. Jednotvárná krajina, nevyspalost, rovná asfaltka a vedro způsobuje to, že si za řidítky párkrát klimbnu a nejen já, ale i Marek. Naštěstí ale tím, že se blížíme opět k Bajkalu tak se krajina začíná měnit, stromů ubývá a kolem nás to začíná vypadat jako v Mongolsku. Holé, travnaté kopce, krásná příroda jsou tím nejlepším energetickým nápojem! Před převozem na Olchon, který je zadarmo, tankujeme plnou, protože na ostrově není ani jedna benzínka. Není to ale jediná věc která na ostrově není! Není tam totiž ani jeden kilometr asfaltu! A tak konečně můžu naplno vyzkoušet jak funguje moje 690tka na šotolovinových cestách! Krása střídá nádheru a já jsem v sedmým nebi. Kombinace úžasných prašných cest, lehký motorky, krásný přírody, průzračný vody Bajkalu, divokých koní mi přináší tolik radosti, že to ani nejde popsat. To člověk prostě musí zažít. Navíc jsme tu ještě před začínající turistickou sezonou, takže jsme na ostrově téměř sami. Jediný co mi trošku kazí celý dojem z krásného Olchonu jsou místní. Nevím čím to, ale všichni jsou na nás extrémně nepříjemní a je jedno jestli jsme v hotelu, obchodu nebo restauraci - pořád ten stejný nepříjemný a odtažitý výraz. Ale možná se není čemu divit, život tady totiž musí být opravdu náročný. Přes zimu, která tady trvá tři čtvrtě roku jsou tu věčně teploty hluboko pod bodem mrazu.
Pokračování příště
Sepsal Ondřej Vlk
Přečti si další díly:
Ondřej na cestě do Magadanu - část 1.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 3.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 4.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 5.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 6.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 7.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 8.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 9.
