Když se večer ubytujeme v Ušguli kluci vytahují z kufru českou slivovici a gruzínský med. My si k téhle kombinaci objednáváme čaj a tuníme ho našimi ingrediencemi. Je to úžasnej večer v úžasný společnosti a já jsem fakt rád, že jsem potkal tak fajn kluky tak daleko od domova. Další den společně jestě jedeme do Mestie, kde si popřemeje šťastnou cestu a já opět pokračuju dál sám. Já se ještě dalších pár dní motám po úžasné Gruzii abych si poté na chvíli odskočil do Arménie.
V Arménii se zdržím opravdu jen chvíli, protože na mě tahle země neudělal bůhví jaký dojem. A tak pouze v Jerevanu navštěvuju strejdu a cestou zpět do Gruzii strávím no u jezera Sevan. Je na čase vyrazit zpět do Evropy. Dochází mi peníze a už ztrácím objevovatelskou energii, kterou jsem měl po celou dobu mojí druhý části cesty. A tak přes Batumi vjíždím do Turecka. Turecko mám v plánu přeletět, protože moji rodiče se chystají na dovolenou v Chorvatsku a já je tam chci překvapit. Proto za to celkem tahám a Yamaha jede krásně. Teda do doby než mi přestávají fungovat vyhřívané rukojeti a já tuším problém. Tuším to, že se něco děje, protože nemám dostatečný proud na dobíjení abych vyhřívání rukojetí fungovalo. Asi regulátor, říkám si a blížím se k městu Trabzon. Motorka najednou začíná chcípat a zhasínají všechny budíky - žádná štáva. A tak chytám spojku a ujíždím posledních pár metrů setrvačností. Zastavuju přímo před motoservisem a oficiálním dealerstvým Suzuki. Sakra já mám štěstí!!! Chlapy v Suzuki mi pomáhají vyřídit servis pro Yamahu u zdejšího skvělého mechanika Ilhana. Motorku ještě v noci převážíme k němu do garáže, kde Ilhan vše hned rychle měří a potvrzuje mou teorii o regulátoru. Nový regulátor tady bude za tři dny a tak nuceně trávím tři dny ve městě Trabzon. Nic co by stálo za řeč.
Když konečně nový regulátor dorazí, sedám na motorku a mastím to přes Turecko! Když potom přejedu nový most na severu od Istanbulu zpátky do zeměpisné části Evropy, brečím štěstím. Jsem skoro doma! Uháním dál a dál přes Bulharsko, Srbsko, Bosnu až do Chorvatska, kde se potkávám po téměř 4 měsících s rodičema! Je to silný, hlavně i díky tomu, že mám s rodiči výbornej vztah. V Chorvatsku, kde už skončila sezona, si užívám týdenního odpočinku přípravou fotek a videí pro budoucí přednášku a mezitím se chodím koupat a dokonce dvakrát se přinutím si jít zaběhat. Po týdnu u moře kde nejsou vůbec žádný lidi, sedám na motorku a naposledy na cestě balím všechny věci. Je na čase jet domu. 4. říjná příjíždím na hranice do Čech, kde na mě čeká pár srdcařů aby mě přivítali. Jsem doma. Jsem doma po přesně čtyřech měsících! ŠŤASTNEJ!!!
Sepsal Ondřej Vlk
Přečti si další díly:
Ondřej na cestě do Magadanu - část 1.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 2.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 3.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 4.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 5.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 6.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 7.
