Psí spřežení neboli mushing je jedním z nejstarších způsobů přepravy v dějinách lidstva, pomineme-li koně, velbloudy a skot. Do saní se zapřahali psi, kteří splňovali podmínku fyzické vytrvalosti, odolnosti a nenáročnosti. Vyžadovaly to drsné podmínky, v nichž mohly přežít jen ti opravdu nejsilnější jedinci, kteří kromě tahání saní a práce také střežili svého majitele a jeho obydlí.
Od historie k současnému sportu je vlastně jen krůček. I dnes je při závodech vzájemné hluboké pouto a spolupráce člověka se zvířaty naprosto klíčovou součástí. Musher musí mít absolutní důvěru smečky (a naopak), které se stává součástí – jinak nemá šanci uspět. Závodí se ve dvou kategoriích - čistokrevné a otevřené. Čistokrevná kategorie je určena pouze pro severská plemena ke kterým patří Sibiřský Husky, Aljašský Malamut, Grónský Pes a Samojed. Otevřená kategorie je pak dostupná pro všechna ostatní plemena.
V naší domovině se první závody psích spřežení konaly až v roce 1985 v Peci pod Sněžkou. Ve světě má však tento sport o hodně delší tradici. Nejstarším a zároveň nejtěžším závodem je Yukon Qeust. Ten je metou každého mushera. Ti úplně nejlepší ho zvládnou za 10 dní. Není to ale žádná projížďka růžovou zahradou. Jeho trasa činí 1 600 km a vede spolehlivě těmi nejodlehlejších místy mezi Kanadou a Aljaškou. Pro představu o náročnosti stačí uvést, že k orientaci není dovoleno použít GPS, přenocovat se musí za jakéhokoliv počasí a teploty zde při větru mohou dosahovat až -60 stupňů. A to už jsou podmínky, které vyžadují notnou dávku odvahy a jistoty. To je ale právě ta ingredience, která činí ze psích závodů naprosto nevšední zážitek, který člověka alespoň chvíli člověka vzdálí od uspěchané doby a umlčí všechna ta přechytralá moderní zařízení. A navíc mít vítr ve vlasech není vůbec špatné.
