Jedu do Mongolska!
Jmenuji se Ondřej Vlk a před pár týdny jsem se vrátil z mé doposud nejdelší cesty. Já, motorka a 72 náročných dní na cestě za štěstím.
Jak to vše začalo!
Vše to začalo v roce 2008. To jsem v televizi zahlédl, myslím, že to byl třetí díl dokumentu Long Way Round. V něm Ewan Mcgregor s Charlem Boormanem jeli z Londýna do New Yorku na dvou velkých motorkách BMW. Od té chvíle jsem seriál viděl asi tak 20krát dokola a věděl, že bych také rád jednou něco podobného podnikl. A takhle jsem se vlastně dostal i k motorkám a cestování.
Když jsem dovršil osmnáctin, přišla první motorka a první samostatný výlet do Chorvatska. Celých 14 dní potom co jsem dostal řidičák. Rodiče z toho tenkrát nebyli moc nadšení a musel jsem se hlásit pomalu každou hodinu, že ještě pořád žiju. Pak roky ubíhali a já mezitím projel velkou část Evropy. Nikdy mě to ale tak nějak neuspokojilo a pořád jsem chtěl zažít opravdové dobrodružství. Proto jsem letos v létě dal výpověď, vzal motorku a vyrazil.
A proč vlastně na motorce?
Tenhle styl cestování je celkem finančně náročný. Musím říct, že kdybych nejezdil na motorce, tak už jsem asi mohl procestovat celý svět. Ale na motorce je to pro mě tak speciální, že si nedokážu představit vyrazit jen s batohem a připravit se o nezávislost a volnost, kterou při tom člověk pociťuje. Navíc při cestování za řídítky vnímáš všechno opravdu intenzivně. Nejde jen o počasí, vůně, přírodu, lidi kolem a možnost být skutečně nezávislý. Samotný přesun a jízda je už totiž zážitek. Je úplně jedno, jestli jedeš po špatné cestě. Nakonec se z ní pro tebe stane vlastně zábavní park, protože v tu chvíli máš pocit, jako bys právě jel rallye Dakar. A tohle je důvod, proč je pro mě motorka tak jedinečná.
