Přínášíme ti medailonky pracovníků organizace Semiramis, které odhalují zákulisí jejich náročné práce z terénu i kousek jejich osobního příběhu.
DÍL ČTVRTÝ - ZUZKA
Věk: 25
Jak dlouho pracuješ v terénu? 2 roky
Kde jsi pracovala předtím? Dříve jsem pracovala na Probační a mediační službě.
Oblíbené jídlo? Krevety, saláty, těstoviny s pestem, smažený hermelín.
Koníčky: detektor kovů, vaření, procházky v přírodě
Film/seriál: Případy prvního oddělení, Cizinka, Rivalové, Voda pro slony
Proč děláš tuhle práci?
Vždy mě lákalo pracovat se sociálně vyloučenou cílovou skupinou a díky této práci se mi to splnilo. Problematika drog je kolikrát pro společnost tabu, ale já vidím, že naše práce má smysl a to mě naplňuje. Kolikrát s klienty procházíme jejich těžkými životními situacemi a obdobím, kde se každý malý krok a úspěch počítá. Najezdíme a nachodíme kupu kilometrů v nejrůznějším prostředí a podmínkách. I když to sem tam není procházka růžovou zahradou, ale spíš deštěm, sněhem, zimou či blátem vím, že děláme hodně práce jak pro klienty, tak pro společnost.
Co tě na této práci překvapilo?
Množství lidí, které tuto službu využívá.
Co tě v terénu baví a co rozčiluje?
Mám vždy radost, když dokážeme klientovi pomoct a odcházi s lepší náladou, než přišel.
Rozčiluje mě, když klient bez omluvy nedorazí na smluvenou schůzku a my mohli mezi tím pracovat s někým dalším.
Jaký zážitek z terénu se ti vryl skutečně do paměti?
Loučení s klientem, když jsme ho odvezli do komunity. Bylo to pro mě překvapivě těžké, jelikož před tím jsme byli v neustálém kontaktu a udělali jsme společně hodně práce.
Jaká otázka od okolí tě nejvíce zarazila?
“Není ta tvoje práce nebezpečná ?!”
