Neděle 4. 8.
Vesmírní rekruti byli do mezigalaktického centra přijati, ale musíme si ještě prověřit jejich schopnosti. Přece je nepošleme do vesmíru nepřipravené! V dopoledním programu si děti zkoušely dalekohledy a po hmatu rozeznávaly různé hvězdy. Odhadovaly vzdálenosti, aby ve vesmíru nezabloudily, procházely překážkovou dráhou, protože nikdy nevíte, co vás v tak dalekých končinách může potkat. A také bojovaly s gravitací. Nakonec si vyrobily vesmírné náramky s příměsí alobalu, aby je po cestě nevcucla černá díra. Podle schopností, kterými se prokázaly byly následně rozděleny do hracích družinek. Družinky měly nevšední jména. Byly pojmenovány po vzdálených vesmírných tělesech a to X, Q, Z a Y a účastníci tak dostali nelehký úkol – vymyslet si název s počátečním písmenem shodným s přiděleným vesmírným tělesem. Vybrali jsme ale šikovné kadety, kteří se s tím popasovali se ctí. Vznikly nám tedy 4 týmy: Xosmonauti, Qětáci, Záře hvězdná a Yukosmáci.
První týmovou soutěží byly štafety. Ale nejen tak ledajaké štafety. Běželo se podél provázku a aby to děti neměly tak jednoduché, musely si na sebe postupně oblékat součásti vesmírné výbavy. První účastník běžel ve skafandru, druhý ke skafandru přibral holínky, další batoh a poslední i dýchací přístroj. (Pro zvědavce – byl to šnorchl.) Děti byly do soutěže zapálené, ale měli jste vidět nás vedoucí. Veškeré povzbuzování, oblékání a svlékání skafandrů našich mladých účastníků nám vlilo adrenalin do žil.
Odpoledne nás navštívil Ivo Batoušek a jeho Jumping Drums, přivezl na ukázku to nejlepší ze svých nástrojů, uměl nás zklidnit i pěkně rozdovádět, naučili jsme se společně celou skladbu a dost nám to klapalo.
A co se týče zasloužené večeře, byla zvolena taktika – když je vyhladovíme, bude jim chutnat cokoliv. Kvůli technickým problémům byla večeře poněkud opožděná. Ale špagety Aglio Oglio stály za to. A to, že si je někteří barbaři dochucovali kečupem taktně zamlčíme.
Pokračování příště...
Přečti si předchozí díly deníku:
