Přínášíme ti medailonky pracovníků organizace Semiramis, které odhalují zákulisí jejich náročné práce z terénu i kousek jejich osobního příběhu.
DÍL OSMÝ - T.J.
Věk: 41
Jak dlouho pracuješ v terénu?
Cca od roku 2005. Nejdřív to bylo s děckama a mládeží na sídlišti v Pardubicích a od roku 2007 jsem v terénu v Laxusu s drobným odskokem do Pardubického káčka.
Kde jsi pracoval předtím?
Než jsem vystudoval střední školu, zaměřenou na výchovnou a humanitární práci a začal si hledat práci v oboru sociálních služeb, pracoval jsem jako zámečník v jedné soukromé firmě.
Oblíbené jídlo?
Bude jednodušší říct, co rád nemám, protože jídlo mám rád obecně. Úplně mě nepotěší rajská polívka s kapáním nebo omáčky kam se přidává párek nebo gothaj a okurka. Brr.
Koníčky:
Mám rád muzicírování jak aktivně, tak jako posluchač. Baví mě chodit do lesa a do hor, jezdit na kole a v poslední době mě čím dál víc baví hrabat se v našem obytném autě z roku 1991.
Film/seriál:
Teď zrovna jsem dost ujížděl na filmech od bratří Coenů (Fargo, Ave Caesar). Dokážou skvěle vykreslit vážný téma a zároveň se u toho člověk chvílema popadá za břicho, no, jako v životě. Teď jsem zrušil Netflix a zaregistroval se na Dramox, kde se dají zkouknout záznamy divadelních představení. Tam mě baví představení Dejvického divadla, vážný (Těremin) i absurdně komediální (Černá díra).
Proč děláš tuhle práci?
No, asi už nic jinýho neumím ☺ Ne beze srandy. Myslím, že má smysl ukazovat lidem, co nevěří systému jako celku, bojí se ho, nebo neví, že i tenhle systém, ve kterým tu žijeme, obsahuje služby využitelný za podmínek, který je nijak sociálně neohrožujou a jsou skutečně pro ně. Je to podle mě první krok k tomu aby se mohli nějak zapojit do společnosti, což je dobrý nejen pro ně ale i pro tu společnost.
Je to takovej minimál slušnýho chování, který naši klienti moc nezažívaj. Přijít a říct: „Ahoj, já jsem Tomáš a nabízím ti něco, co by se Ti mohlo hodit, ale je na Tobě jestli to využiješ.“ Je to prostě pozvání pojď a buď tu s námi, bereme tě takovýho, jaký jsi. Myslím, že takhle nějak se může budovat společnost bez předsudků.
Co tě na téhle práci překvapilo?
Asi to, že se to dá dělat takhle dlouho ☺.
Co tě v terénu baví a co rozčiluje?
V terénu mě baví ta svoboda, kdy jsi venku, sám si hledáš práci, znáš spoustu měst a spoustu lidí. Posloucháš příběhy, který jsou někdy i dost neuvěřitelný a když tě je potřeba tak tam prostě ve správný čas jsi a nabízíš pomocnou ruku. Stáváš se prostě součástí těch měst, kam jezdíš.
Rozčiluje mě občas spousta hodin za volantem, zvlášť v zimě kdy je brzo tma. Rozčilujou mě bezohledný lidi na silnicích. Lidi kteří si stále myslí, že naše služby jsou vyžírky a s lidma co užívaj drogy, by se měl udělat krátkej proces. A to v zemi, která je, abych parafrázoval pana premiéra, best in chlast.
Jaký zážitek z terénu se ti vryl skutečně do paměti?
Za ty roky je toho hodně. Fajn je, že jsou pozitivní i negativní, což vlastně kopíruje životní realitu.
Z těch negativních asi klient s zahnisaným amputovaným palcem, kterého nechtěli přijmout do nemocnice, protože byl bezdomovec. Z těch pozitivních, abych nekončil špatně, třeba klientka, která na tom byla fakt nedobře, hodně brala, měla velký psychický problémy a tak s námi chvíli spolupracovala, načež jsme jí nakontaktovali na psychiatrii, kde jí zamedikovali a pak k nám přestala chodit.
Potom jsem ji po letech potkal a sama se ke mně hlásila s tím, že jsem teda dost přibral a dřív jsem vůbec celkově vypadal líp ☺. Byla úplně v pořádku, měla práci, dala si dokupy vlastně celý život včetně vztahů s rodinou. Ono se to může zdát jako banalita, ale moc často takový příběhy nezažíváme, a nebo se o nich prostě nedozvíme. O to víc pak potěší.
